V. Surprise

14. prosince 2007 v 11:06 | Louella de Prague |  Incarnators
Přináším pokračování! Chtěla bych ho věnovat KiVi a Kate za jejich spřátelení. Opravdu jste mi tím udělaly radost, holky.


"Ježíši," zašklebim se nad talířem. "Taky by jim nic neuďálo, kdyby se koukli do tý kuchyňský bible s názvem kuchařka. Taky se ti zdá, že to vůbec neni posolený?"
"Hm," odfrkne si Cathleen nad bramborovou kaší. "Chutná to jako mouka. Vsadim se, že to je z prášku."
"Nejspíš. A ta ryba je napůl syrová," stěžuju si dál.
Nemám ráda bouřky. Když je bouřka, skoro na celym ostrově dycky vypadne proud - mimo hlavní budovy, kde jsou záložní generátory. Na koleji, kde s Cathleen bydlíme, ale žádnej takovej neni, takže se musíme spokojit s nevábnejma službama ostrovní jídelny. Normálně si totiž vaříme jídlo v naší kuchyni za klubovnou dole v přízemí, ale bez proudu...
Aby bylo jasno, tady v Pacifiku jsou bouře fakticky vzácný, ale když už ňáká dorazí, tak je to dycky vo krk. Už jenom proto, že se tu v poledne setmí jako by byla půlnoc. A tak je dost nebezpečný pokoušet se v takový tmě ukuchtit večeři, i když u nás máme plynovej sporák.
Radši jsme šly do obecný jídelny.
Ovšem jídlo je tu tak nepoživatelný, že to brzo zase vzdáme a s pomyšlenim, že si dáme k večeři jenom ňákej chleba s máslem nebo pomazánkou, se zas začnem ploužit na kolej, krejíce si hlavy pod plastovejma pláštěnkama. Používat v tomdle počasí dešťník je stejně úplně na nic.
Když ale dorazíme do pokoje na koleji, napadne mě, že tadle bouřka musí mít ňáký halucinogenní účinky, bže najdu na posteli sedět svojí mámu a vedle ní toho apoštola Blacka.
Třeštim na to oči a nic nechápu.
"Mami? Co tu děláš? A jak ses sem dostala?"
Ale vůbec nic z ní nedostanu. Je tak ubrečená, že kdyby mi snad chtěla něco říct, asi by to ani nedokázala. Jenom se na mě vrhne, div mě nerozmačká, a začne mi bulet na rameni.
Hodim tázavej pohled na Siriuse. Mám takovej dojem, že za todle je zodpovědnej on.
"Mami, to je dobrý..." pokoušim se ji ňák utěšit. Upřímně, nemám ponětí jak. Jsem s ní celej život a něco takovýho eště nikdy neuďála. Tak nevim, jestli je divnější to, že se nějakym divnym zázrakem tak rychle dopravila z Filipín na Orleanu, nebo to, že se probrala z apatie.
Uslyšim za sebou cvaknutí kliky, jak Cathleen odešla z ložnice. Srab. A mě tu jako nechá, jo?
Teda, nemyslete si, že nemám svojí mámu ráda. Mám ji ráda. Ale potíž je v tom, že vytvořit si silný citový pouto k někomu, kdo se s váma vlastně ani nebaví, jenom s váma bydlí v jednom bytě, je trochu pracná věc. I když je to vaše vlastní matka.
Když už tam takhle stojim a zkoušim ji ňák utišit asi pět minut, zvedne se Sirius a položí svojí světýlkující ruku mámě na rameno. "Suzanne," řekne. Nic víc. Jenom todle.
A máma se najednou úplně probere. Sice nepřestane brečet, ale určitě vypadá, že je schopna racionálně uvažovat.
"Omlouvám se," škytne. "Když to je tak... proboha. Proč vlastně?"
Neptejte se. Její výrok jsem vůbec nepochopila.
Kouknu zas na Siriuse, jestli mi náhodou nechce podat ňáký obstojný vysvětlení...
Ale vypadá to, že ne.
"Mami," začnu opatrně - víte, nerada bych, aby se mi tu úplně sesypala, protože k tomu zřejmě nemá daleko, "co tu vlastně děláš?"
Mamka něco zaškytá, a pak si sedne na mojí postel. Rukou poklepe vedle sebe, jako by chtěla, aby si sedla vedle ní. Zas kouknu na Siriuse, ale ten tam jenom tak stojí a nic neříká.
Když se nic neděje a já si furt nesedám, mamka opatrně prohodí: "Musíme si promluvit, zlato." Víte, řekne to takovym tónem, až mě z toho pomalu zamrazí. Todle bude asi něco fakt vážnýho, protože už je mi patnáct a eště nikdy se mi nestalo, aby se mnou chtěla mamka mluvit - dobrovolně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pantherka pantherka | Web | 14. prosince 2007 v 14:56 | Reagovat

super, oprabdu moc hezký a zajímavej nápad :))) Ten konec se ti taky moc pocedl a jsem fakt zvědavá, kde se tam vzala :p Rychle přidej další kapitolku, věřim ti :)))

2 Kate Kate | E-mail | Web | 14. prosince 2007 v 15:08 | Reagovat

Teda dík za věnování moc mně to potěšilo a taky mně potěšilo pokráčko moc se mi to líbilo a těším se na další

3 Didina Didina | E-mail | Web | 14. prosince 2007 v 16:00 | Reagovat

Jako tak krátký!!! NÉÉÉ! Už se těším móóc na další! Jinak s tím spřátelením to beru!!!! Za chvilku se ti  tam dám, ju??? Kdyžtak se mi ozvi na stránce do vzkazníčku

4 KiVi KiVi | Web | 14. prosince 2007 v 17:20 | Reagovat

díky za věnování a je to super! i když by mohli bejt kapitolky trochu delší...ale to je detajl když přibývaj tak rychle:o)

5 Peggy Peggy | Web | 14. prosince 2007 v 22:08 | Reagovat

super, super, super... :D

6 Naiad Naiad | Web | 18. prosince 2007 v 19:47 | Reagovat

Skvělý, úžasný a já musím okamžitě na další kapitolu, protože mě strašně zajímá, jak to bude dál...

7 Beltrix Beltrix | Web | 29. ledna 2011 v 18:42 | Reagovat

Nezávidím jí její matku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama