Maein malý chlupatý problém

18. prosince 2007 v 10:00 | Louella de Prague |  Jednorázovky
Tak, a ještě jednu jednorázovku Vám sem dneska přidám. Tahle se odehrává na začátku třetího ročníku Záškodníků...

James se Siriusem se právě pokoušeli o partii kouzelnických šachů, ale ani jednomu se ve hře zvlášť nedařilo. Hráli příliš zbrkle a dělali se svými figurkami neuvážené tahy, což se figurkám ani trochu nelíbilo a dělaly na své hráče nakvašené posunky. Remus si jich nevšímal a četl si nějakou knihu, kterou si přivezl z domova. Petr ležel na ošetřovně. Ani jeden ze tří kamarádů nechápal, jak může být Pettigrew takové nemehlo a hned první školní den se skoro přizabít pádem ze schodů kvůli přišlápnutému hábitu.
Ten večer by to asi pokračovalo takhle neurčitě dál, kdyby si Remus nevšiml podezřele povědomé hnědovlasé hubené postavy, která se pomalu plíží ke schodům do chlapeckých ložnic a cestou se až příliš často rozhlíží, jako by se bála, že ji někdo uvidí. Remus žďuchl loktem do Jamesových zad a ten se na něj překvpaně otočil. Remus ale jen sykl: "Podívej," a ukázal na siluetu Mae Thorpeové, která právě zmizela na schodech vedoucích do chlapeckých ložnic.
Sirius, který se tam také podíval, přimhouřil oči a během vteřiny zapomněl, že v partii šachů za posledních pět minut dostal od Jamese pořádnou nakládačku. Postavil se a rozhořčeně se podíval na své kamarády: "To snad nemyslí vážně?"
James také vstal. "Řekl bych, že ti ještě neodpustila, jaks jí cestou na prázdniny ve vlaku obarvil vlasy na žluto."
Sirius se zamračil ještě víc. "Jdete se mnou nebo ne?" obrátil se na kluky.
"Já jdu," přihlásil se James a vydal se ke schodišti.
Sirius se podíval na Remuse, který jen zavrtěl hlavou: "Já tu ještě zůstanu. Nechci se připlést do něčeho, co vy dva určitě zase vyvedete."
Sirius ještě zabručel něco, co se velice podobalo výrazu zbabělec, ale pak už začal brát schody po dvou a rychlostí blesku se řítil ke své ložnici. James už tam byl, právě otevíral dveře jejich pokoje. "Thorpeová?" ozval se hlasitě, aby ho dívka nepřeslechla.
Sirius tam vrazil právě ve chvíli, kdy se Mae zvedala ze země. Docela zřejmě se snažila něco provést s Remusovou postelí.
"Já, no..." zakoktala, ale víc říct nestihla, protože Sirius vyštěkl: "Co tady děláš?"
Dívka vysunula bradu a spodní ret a vzdorovitě se na něj podívala: "Máte tu něco, co mi patří."
"Jo, to leda tak ve snu," zabručel Sirius. Rozhodně se nehodlal nechat nachytat touhle vykutálenou hromádkou hnědých zvlněných vlasů, ze které vykukovaly jen dvě modré oči velké jako podšálky. Když se na ni ale pořádně podíval, něco mu na ní nesedělo. Vypadala trochu jinak, než když ji viděl na slavnostní hostině. Pak to ale hodil za hlavu.
Než stihla Mae zaprotestovat, Sirius ji chytil za ruku, zatáhl a vystrčil ze dveří. Mae se chtěla ještě otočit, ale stačila jen taktak uhnout, protože Sirius prudce přibouchl dveře do ložnice. Mae stiskla rty, ale věděla, že je zbytečné se dál pokoušet dostat dovnitř. Tak se otočila na patě, a třebaže neměla představu, jak tohle nakonec dopadne, zamířila zpátky do dívčích pokojů, a proto už neslyšela, jak se Sirius Jamese zamyšleně ptá: "Hele, nepřipadalo ti na ní něco divnýho?"
"Jo... počkej. Kam dala prsa? Když jsem se s ní bavil ve vlaku, tak je měla."
"No jo," souhlasil Sirius. "Nevěděl jsem, že holky z mudlovskejch rodin maj prsa sundavací."
Ani jednoho z nich ale nenapadlo, že pod Maeiným pláštěm se místo bujného poprsí skrývalo něco úplně jiného. Něco, o čem správně neměl vědět nikdo jiný, než Maeiny spolubydlící.
Bylo půl jedné v noci, když Jamese vytrhlo ze spaní tiché mlaskání, odfukování a huhlání. Napřed si myslel, že se jen vrátila Thorpeová a teď za dveřmi jejich ložnice kuje nějakou neplechu, ale pak si uvědomil, že zvuk přichází ze zcela opačného směru. Když se ale otočil, neviděl nic podezřelého. Jakmile si ale protřel oči a párkrát zamrkal, zjistil, že ony zvuky vydává Sirius, ležící na posteli nalevo od Jamese. James se to pokusil ignorovat a znovu usnout, ale to mlaskání ho během několika minut začalo dohánět k šílenství.
Vyhrabal se tedy z postele s myšlenkou Siriuse vzbudit a pořádně si to s ním vyřídit. Když ale zůstal stát nad kamarádovou postelí, musel se pořádně kousnout do rtu, aby se na hlas nerozesmál. Vedle Siriusovy hlavy na jeho polštáři sedělo malé bílé cosi, co Siriusovi vehementně olizovalo tvář. Sirius co chvíli trhnul hlavou a vydal další z těch mlaskavých zvuků, které James začínal pomalu ale jistě nenávidět. Teď mu ale připadaly neuvěřitelně legrační.
"Siriusi," zašeptal a zatřásl kamarádovi ramenem. Bílé klubíčko s černýma očima ustalo ve své činnosti a zvědavě si vetřelce prohlíželo. James si ho nevšímal. "Siriusi... Siriusi. Siriusi!"
Teď už se jeho kamarád konečně probudil a nechápavě se na Jamese podíval. "Co je?"
Na to ale James nemusel vůbec odpovídat, protože jejich noční návštěvník zřejmě usoudil, že James není žádná hrozba, a pokusil se pokračovat ve své předešlé činnosti.
Sirius sebou trhl a otočil hlavu. V jeho bezprostřední blízkosti se nacházel bílý chlupatý hlodavec s dlouhýma visícíma ušima, který se vytrvale natahoval k jeho obličeji a pokoušel se mu olíznout nos. "Co to je?" zeptal se rozespale celý popletený Sirius, čímž Jamese jen znovu rozesmál.
To už se ale probudil i Remus a nechápavě na kluky zahlížel.
James vzal bílého králíka za kožich a přenesl ho k Remusovi se slovy: "Hele, Sirius ti našel maskota."
Remus se nedůvtipně podíval na králíka, a pak zase na Jamese: "Cože?"
Sirius to ale pochopil, a tak místo Jamese řekl: "No, tvůj malý chlupatý problém? Nepamatuješ, jak jsem ti loni říkal, že se mě několik holek ptalo, jestli jim někdy ukážeš svýho kárlíka?"
Remus se plácl do čela. To, jak James neustále mluvil o jeho prokletí jako o malém chlupatém problému. Že mu to hned nedošlo! Pak ho ale napadlo něco jiného: "A jak se sem vlastně dostal?"
Chlupatý ušák se Jamesovi vykroutil a místo na Siriuse se teď pokoušel dostat k Remusově obličeji. Remusovi to nevadilo, a tak začal malé stvoření hladit po měkkém kožíšku.
James se nechápavě podíval na Siriuse, který pokrčil rameny. "Když mě James vzbudil, byla ta potvora u mě a lízala mi nos."
Remus na králíka zamlaskal: "Tak tys Siriuskovi lízal nosánek, ty drobečku, jo?"
"Hele!" ozval se dotčeně Sirius. "To není legrace."
"Trochu snad ano," bránil se Remus a přitiskl si chlupatý kožíšek malého zvířátka na tvář. Králíkovi se pozornost zřejmě líbila, protože neprotestoval.
"Ani trochu," trval na svém Sirius.
Remus jen na zvířátko znovu zamlaskal a řekl: "Koukni na něj. Vzteká se jako Eversová, když jí vezmeš řasenku. No jo, čo ty žvížátko. Čo? Hmm?"
"Ale, Remusek se nám zamiloval," odfrkl si pohrdavě Sirius.
"A co ti vadí?" zeptal se Remus. "Na rozdíl od tebe mám zvířátka rád."
James se vrátil do své postele, kde znovu zalehl a jen přes rameno zabručel. "Radši spěte. Zítra ráno ho vrátíme majiteli."
"A ty víš, kdo to je?" nechápal Sirius.
Z Jamesovy postele se ozvalo jen rozespalé: "Hmmm..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | E-mail | Web | 18. prosince 2007 v 12:38 | Reagovat

No všechno pokračovaní povídek a tadle jednorázovka se mi moc líbili už se nemůžu dočkat další

2 Peggy Peggy | Web | 18. prosince 2007 v 20:07 | Reagovat

jo, tohle bylo fakt skvělý!

3 Bonboooooonek Bonboooooonek | 26. února 2008 v 18:08 | Reagovat

DRSNÝ

4 Beltrix Beltrix | Web | 30. ledna 2011 v 12:43 | Reagovat

Senzační! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama